Rozhovory a média

ROZHOVORY

ZDRAVICE

Z MÉDIÍ

Co ráda čtete?
To je pestré a mění se to s časem. Poslední dobou tíhnu k fenoménu silných autorek: Tučková, Mornštajnová, Androniková, Dousková, Vodňanská… Nekonečná studna inspirace, silné příběhy. Kromě toho mě zajímá historie, zejména ta novověká. A dětem čtu pořád dokola ságu HarryhoPottera, a tak si to užívám.

Jaké knížky z posledních let vás nejvíc oslovily?
Nedávno jsem musela strávit dva týdny v nemocnici, kde je prostoru pro četbu hodně. Uchvátil mě „Natašin tanec – kulturní historie Ruska“od Orlanda Figese. A pak „Medvědí tanec“ od Ireny Douskové o posledních měsících života Jaroslava Haška.

Saháte raději po knize, nebo spíš posloucháte audioknihy?
K audioknihám si cestu teprve hledám. Mám doma spíš ty s dětskou tematikou, které pouštím svým dětem v autě. Jsou zajímavou alternativou k tištěným knihám, na které ale nedám dopustit – ta vůně papíru, držet něco fyzicky v ruce, to je nezaměnitelné. Ze stejného důvodu u mě nezafungovaly ani čtečky.

Co je vlastně náplní vaší práce?
Zjednodušeně řečeno: propojovat ČR s Bruselem. Vedu zastupitelský úřad Evropské komise v Praze. Podobně jako mají státy svá velvyslanectví, tak ho má i Evropská komise. Popíšu to, co děláme, jen heslovitě: poskytujeme informace s evropskou tematikou, sbíráme podněty veřejnosti k tématům EU, organizujeme veřejné debaty a účastníme se jich,sledujeme politické dění v České republice a úzce spolupracujeme se státní správou a soukromým i neziskovým sektorem.

Co Češi a Evropská unie? Jsou to skutečně zarytí euroskeptici, nebo„se jen dělají“?
Ani jedno. Protože Češi nejsou žádný monolit. Najdeme tu stejně jako jinde ve světě různé proudy a názory. Pozitivně hodnotí v Česku Evropskou unii hlavně mladí lidé. Negativně pak často lidé, kteří se trochu obávají otevřeného světa obecně. Ale to by bylo na samostatný rozhovor.

V čem vidíte největší přínos takové události, jakou je Noc literatury?
Líbí se mi, že vnáší hřejivou atmosféru, která vzniká mezi lidmi při čtení knih, do původně chladných památek a míst, které se jindy neotevírají, nebo slouží jiným účelům. A také ten pocit propojení, když se čte evropská beletrie ve stejný den ve více českých a evropských městech.

A poslední otázka na závěr: po noci přijde bílý den. Kdybyste měla pozvat čtenáře či posluchače na jednu vybranou akci, kterou organizujete v Čechách. Jaká to bude?
V letošním poněkud zvláštním roce si nemůžeme být jistí organizací žádné akce, což se ukázalo i v případě oblíbeného každoročního Evropského dne jazyků. Ten se musel letos na poslední chvíli z paláce Lucerna přestěhovat do online prostředí, ale i tam si budou zájemci moci zdarma vyzkoušet minilekcepřibližně30 evropských i světových jazyků.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně spokojených návštěvníků!

Noc literatury je mimořádně úspěšný projekt. Čím si tuto oblibu vysvětlujete?
Čtení je po většinu času dost introvertní, privátní činnost. Noc literatury z něj ale dělá záležitost ke společnému sdílení. Návštěvníci pak spolu mohou jednotlivé ukázky porovnávat, mohou o nich debatovat. Zároveň jim chceme zprostředkovat ten nejkvalitnější literární zážitek promyšleným spojením textu, interpreta a místa. Samozřejmě fungují i další mimoliterární lákadla. Někteří herci mají početnou fanouškovskou základnu, která si nenechá svůj idol ujít. Některá místa jsou mimo Noc literatury nepřístupná nebo přinejmenším nepříliš známá a vzbuzují zvědavost.

Letos proběhne už 14. ročník. Jak se tato literární akce během let proměnila?
První dva ročníky byly pilotní. Četla se tehdy klasická i současná literaturu, překladová i česká. Tou hlavní myšlenkou bylo čtení ve veřejném prostoru. Koncept Noci literatury, tak jak ho známe, se zformoval teprve v roce 2008, kdy mě paní Helena Kovaříková z Českých center přizvala ke spolupráci. Od té doby se zaměřujeme na současné překlady současné evropské literatury a každý ročník Noci literatury se koná v jiné pražské části. Dramaturgickým experimentům jsme se nebránili ani my, a tak se v některých ročnících po boku překladových ukázek objevily i původní české texty, jindy jsme rozšířili záběr i mimo evropský kulturní rámec a četlo se také z izraelské, brazilské nebo americké literatury. Postupně také Noc literatury přestala být pouze pražskou akcí a každoročně se koná ve stejný čas i na více jak 70 místech v ČR a zahraničí. Trendem posledních let je viditelnější přítomnost Noci literatury na sociálních sítích. Každý ročník má svou facebookovou kampaň, letos přibyly ke každé ukázce originální videospoty. Snažíme se ukázat, že literatura umí držet krok i s digitální dobou.

Když zmiňujete překlady evropské literatury, jaké tituly ze současné literatury se v posledních letech do češtiny překládají?
Překládá se hodně a překládá se stále kvalitně. Což je skvělá zpráva. Tradice i současnost českého překladatelství je unikátní i v současném evropském nebo dokonce světovém kontextu. Například v roce 2018 tvořily překladové tituly 40 % domácí literární produkce. Navíc čeští čtenáři mají stále slabost pro beletrii, která tvoří přibližně čtvrtinu zmiňované produkce. Takže je opravdu z čeho vybírat. A rozhodně nejde jen o velké literatury a jazyky. Překládá se – a často i poměrně hojně – i z takových jazyků, jako je maďarština, islandština, albánština, turečtina, finština, běloruština, estonština nebo třeba romština. Velký záběr je také žánrový – od thrillerů a detektivek po experimentální umělecké texty. I tuto pestrost se snažíme ve výběru Noci literatury zohledňovat.

Nakladatelství Labyrint je de facto kmenovým partnerem Noci literatury. Jak byste popsal roli nakladatelství v tomto projektu?
Labyrint se programově věnuje nejen vydávání překladů, ale také se snaží mapovat vývoj a trendy v jednotlivých zahraničních literaturách. Dlouhé roky jsme vydávali obsáhlou Labyrint revue, v níž jsme se zaměřovali na konkrétní témata a aktuální dění v současném myšlení, výtvarném umění a literatuře. Labyrint je také vydavatelem unikátních bilingvních „čítanek“, které přinášejí jednak výběr toho nejlepšího a nejsoučasnějšího z daného literatury a zároveň v doprovodných textech situaci v jednotlivých jazykových oblastech mapují. K roku 2020 jsme takových čítanek vydali 11 – mezi např. Africkou a Kubánskou, nejnověji Norskou a Finskou. A právě tenhle záběr a know-how se dá výborně uplatnit i v rámci přípravy Noci literatury.

Neodpustím si trochu skepse na závěr. Knižních titulů sice vychází víc než jindy, od roku 1980 se jejich meziroční objem zvýšil víc než čtyřikrát. Ale nezačíná být sama tištěná kniha v ohrožení? Stoupá obliba audioknih a elektronických knih. Jaký je na to Váš názor?
Nevnímám to jako hrožení, ale jako příležitost. Papírová kniha nikdy nezanikne. Zároveň je pouze jednou z forem, jedním z médií, jejichž prostřednictvím se text šíří. E-kniha přináší jiný komfort, možnosti a fyzický čtenářský zážitek. Díky ní si s sebou můžete na pláž vzít půlku své knihovny. Audiokniha nabízí možnost číst ušima, při ranním joggingu, úklidu nebo cestě do práce. Ale nejen to, díky ní vyniknou více určité aspekty textu, jeho melodie a rytmus. Vstupuje tam hlas interpreta. Je to jako číst partituru a pak jít na koncert. Rozšiřuje to sféru čtenářských zážitků. A já osobně bych zašel klidně i mnohem dál. Pro mě je důležitý příběh, nehledě na jeho médium. Papírové knihy nejsou jen tištěné texty, ale třeba i komiksy. Mně by bavila představa nějaké fúze klasických textů a obrazově-textového komiksového vyprávění. Přiblížit tyto dva světy třeba i v rámci Noci literatury. Letos je první vlaštovkou v tomto smyslu prezentace komiksové adaptace Camusova Cizince, tak uvidíme, co bude dál. Jsem v tomhle ohledu optimista.

ROZHOVOR JE PŘEVZAT Z: MÍSTNÍ KULTURA – aktuální zpravodajství z domova
Autor rozhovoru/článku: Irena Koušková
Zdroj: Noc literatury v turbulencích pandemického roku 2020

„Noc literatury v turbulencích pandemického roku 2020“

ČR: Začátkem října proběhl již 14. ročník literárního happeningu, který opět představil současnou evropskou literaturu v nových českých překladech na netradičních lokacích. Osmnáct evropských zemí tím symbolicky vstoupilo nejen do pražských prostorů ve Vršovicích a Vinohradech, ale také do řady měst po celé republice. Milovníci čtení, knih a psaných příběhů o své dostaveníčko navzdory všem komplikacím nepřišli ani v letošním roce, jenž rozhodně setkávání a společnému sdílení zážitků nejrůznějšího druhu nepřeje. Literáti to stihli za pět minut dvanáct a znovu zažili propojení jedinečného účinku čteného slova v podání populárních herců či regionálních osobností a genia loci míst pečlivě vybíraných tak, aby doplnila atmosféru přednášeného textu. Do organizačního zákulisí celé akce, ústředního projektu Českých center, nás zasvětila hlavní koordinátorka Noci literatury PhDr. Adriana Krásová. Jaké výzvy jim tento ročník přichystal a jak se s nimi popasovali?

Kdybyste měla jedním slovem popsat přípravy letošního ročníku – jak by znělo?
Jedním slovem to vyjádřit nelze, ale možná je to nejistota.

Pandemie koronaviru je problém zasahující do všech činností a oblastí. Do jaké míry se dotkla příprav Noci literatury? Vzešlo z ní také něco pozitivního?
Museli jsme se rozhodnout, zda a kdy Noc literatury uspořádáme. Když jsme se shodli na podzimním termínu, narazili jsme na obtíže s komunikací, protože hlavní část příprav připadla na dobu dovolených a prázdnin. Také původně domluvení herci měli často v novém termínu jiné závazky, musela se změnit i čtecí místa. A objevila se řada dalších problémů.

Získaný čas jsme naopak využili k přípravě nové webové stránky, kterou jsme už dlouho potřebovali, anebo práci na velmi vydařené kampani na sociálních sítích. Ohromným přinosem byly krátké a nápadité videospoty, jež vytvořila mladá Františka Bakošová. Každý týden jsme tak představili na facebooku dvě knihy. A získali jsme skvělé stážisty, kteří pracovali spolehlivě a samostatně.

Akce přes všechny překážky proběhla úspěšně, o čemž svědčí nadšené ohlasy návštěvníků, a za pět minut dvanáct… Měli jste plán „B“, kdyby platily restrikce?
O streamování jsme neuvažovali, lidé jím byli v říjnu už přesyceni. Plánem B bylo natočit jednotlivá čtení v přednesu domluvených herců na příslušných místech, ale bez posluchačů, abychom Noc alespoň takto zaznamenali. Měli jsme určité plány, jak bychom s takovými záznamy naložili dále, ale naštěstí jsme to nemuseli řešit. S tím souvisí i další pozitivum letošní Noci literatury, navázali jsme totiž spolupráci s FAMU. Studenti z průběhu večera natočili záznam všech čtení a skvěle zachytili atmosféru celé Noci.

Co všechno obnáší práce hlavního koordinátora ústředního projektu?
Je to práce poměrně náročná už vzhledem k tomu, že partnerů ze strany institutů či ambasád EUNIC (Sdružení  národních kulturních institutů EU), které se ho účastní,  bývá okolo dvaceti a se všemi je třeba jednat individuálně.  Před první schůzkou pro nový rok už je v  Praze zvolená městská část a domluvená spolupráce. Začíná výběr knih, mapování městské části, příprava grafiky a ukázek, oslovení regionálních knihoven, výběr stážistů… Práce je opravdu hodně a jednotlivé kroky na sebe navazují, nelze je přeskakovat.

Na jaký moment vzpomenete jako Moment s velkým M optikou organizátora události?
Moment M je vždy 18 hodin, kdy se najednou projekt na všech dvaceti čtecích místech spustí.

Jak probíhá výběr herců a míst?
Po té, co jsou vybrané ukázky, se sejdeme s dramaturgem a začíná naše nejmilejší práce. Probíráme typologii postav a prostředí, kde by se měly jednotlivé ukázky číst. Když se domluvíme na typech herců, začínám je podle toho oslovovat. Není to snadné, protože herci mívají práci naplánovanou dlouho dopředu a vzhledem k tomu, že výběr knih a ukázek vyžaduje určitý čas, často musí nabídku odmítnout a je třeba pátrat dál. V té době už jsou také vytipované lokace, které k ukázkám přiřazujeme, a snažíme se vytvořit logickou trasu a místa mezi sebou propojit. Někdy je ale třeba hledat dál, aby prostředí s textem určitým způsobem souznělo.

Kdo se stará o „úryvky“?
Ukázky připravuje dramaturg projektu Ondřej Kavalír z nakladatelství Labyrint. Ten spolu se zástupci kulturních institutů či ambasád a překladateli vybírá knihy – jedná se o nové překlady zahraničních titulů do češtiny. Domluví se na pasáži, z níž se ukázka připraví, často je ale kniha teprve ve fázi překladu, takže se vše protáhne. Pak začne Ondřej ukázku připravovat a zpracovávat tak, aby její přečtení trvalo 10−15 minut, aby byla čitelná, měla ucelenou podobu a umožnila posluchačům udělat si o knize určitou představu. Když jsou všechny texty připravené, posíláme je do regionů a můžeme se posunout do další fáze příprav, tedy výběru herců a míst.

Jak vypadá Noc literatury v regionech? Letos neobvykle probíhá v různých termínech. Mají města zájem se zapojit? Většinou jsou pořadateli knihovny, ale najdou se i výjimky? Máte z nějakého místa v regionech mimořádný ohlas? Někde Noc pojímají jako literární procházku městem…
Před začátkem pandemie se do projektu přihlásilo rekordních 72 měst a míst v České republice. Zájem je nejen ze strany knihoven, ale i divadel či místních kulturních organizátorů. Postupně se jejich počet v důsledku současné situace snížil, někteří organizátoři přesunuli konání na pozdější, bezpečnější termín. Všem zasíláme připravené ukázky a z nich si místní organizátoři podle svých možností vybírají. Měli by si vybrat minimálně tři a číst by je měli alespoň na třech různých místech. Také jim posíláme připravený vizuál, ale ostatní necháváme na nich, protože oni sami nejlépe znají své prostředí a vědí, jak nejlépe Noc literatury ve svém místě uspořádat. My se pak těšíme na jejich fotografie a zprávy. Tradičně má velký ohlas plzeňská Noc literatury, letos se četlo např. i v Moravských Budějovicích, Jindřichově Hradci, Chlumci nad Cidlinou, Kutné Hoře, Choceradech, v Ústí nad Labem, Dačicích, Litoměřicích, Jihlavě a řadě dalších míst, informace teprve zpracováváme.

Populární herci čtou literaturu v Praze. Jak je to v regionech? Kdo tam předčítá?
Do některých míst pozvou organizátoři známé herce a současně využijí místní osobnosti, jinde čtou herci z místních divadel či představitelé města, učitelé, členové kulturních sdružení, je to velmi pestré.

Co vás letos nejvíce překvapilo?
Mám vždy radost, když mají provozovatelé míst zájem, aby u nich akce proběhla. Někdy je třeba dlouhé vysvětlování, ale letos mne mile překvapila jejich vstřícnost a zájem. A nesmírně nás všechny potěšila spolupráce studentů z FAMU a záznam letošní Noci.

Kdo jsou návštěvníci akce? Jak byste typického fanouška literárního happeningu charakterizovali? Mění se to postupem času?
Máme řadu věrných návštěvníků, kteří na Noc literatury chodí každý rok. Typickým příznivcem Noci bývaly spíše ženy střední generace, ale v průběhu let se publikum mění a přibývají muži a zástupci mladé generace. To bylo vidět zejména letos a moc nás to potěšilo.

Je Noc literatury českým vynálezem?
Noc literatury v této podobě je českým vynálezem. Vznikla v roce 2006 a jejím specifikem je propojení několika vjemů: zajímavého místa, originálního přednesu a kvalitního textu z děl současných evropských autorů.

Jak letos probíhala Noc literatury v zahraničí?
V zahraničí Noc literatury původně plánovala řada Českých center, některá musela myšlenku opustit, jiná přizpůsobila formát současné situaci. Noc literatury uspořadala Česká centra v Bratislavě, Budapešti, Sofii, Amsterdamu, Paříži a v listopadu se k nim přidá New York.

Jaké postavení má Noc literatury mezi projekty, které Česká centra organizují?
V České republice je Noc literatury největším projektem Českých center.

Čtrnáctý ročník je za námi, půlkulatá „patnáctka“ je vlastně za dveřmi. O čem bude?
Nechci předbíhat, teprve vydechujeme po tom letošním. Ale určitě bude stát za to.